Když byl můj syn ve třetí třídě, nechtěl číst. A tak jsem mu denně vyprávěla příběhy, a to nás moc bavilo. Řekla jsem si, že bych spolu s ním mohla napsat knížku, kterou by si určitě přečetl.
Požádala tedy jsem paní učitelku, zda bych mohla s dětmi jezdit na školní výlety, plavání nebo se účastnit besídek a dalších akcí.
Vždy se něco zajímavého stalo. Vždy z toho vznikl nějaký pěkný příběh.
Postupně jsme se synem a jeho spolužáky sepsali tyto příběhy, které se z části opravdu staly.
Trvalo nám to téměř rok, jelikož příběhy jsou prožívány a zapisovány průběžně v celém školním roce.
V knížce se čtenáři setkají s partou přátel, kteří zažívají ve škole i mimo ni mnoho vtipných dobrodružství. Nechybí zde dětský humor, radost, přátelství a mnoho scén, které děti skutečně prožívají.
Byla to jedna z prvních knížek, které syn přečetl.
A nejen on.